KUPE kulturně-umělecký prostor v Opavě

_zpět

Sebastian Kitzberger: Sklo

_výběr z díla rožnovského uměleckého skláře a designéra Sebastiana Kitzbergera, absolventa pražské VŠUP / skleněné objekty jsou vystaveny na vnitřních parapetech okenní galerie a doplňují a kontrastují s výstavou fotografií Miloslava Stibora

Výstavu fotek Miloslava Stibora v kombinaci s instalací Sebastiana Kitzbergera vnímám jako nevyřčený dialog dvou rozlišných úhlů pohledu na umělecký svět. V časovém rozestupu vzniká pro diváka generační střet podaný skrz surovost současné doby vměstnán na tenkou hranici komunikace samotných děl mezi sebou. Prezentace v oknech pobízí diváka k pozastavení a zkoumání vizuálních skleněných prvků v surovém stavu a hotové čistotě fotografií Miloslava Stibora.

Sebastian Kitzberger

(*1992)
Navzdory faktu, že rožnovský umělecký sklář a designér Sebastian Kitzberger je téměř čerstvým absolventem pražské VŠUP, vyznačuje se jeho tvorba pozoruhodnou vyzrálostí a sofistikovaností jeho výtvarných záměrů. Ve své práci se zaměřuje na objekty jak užitého, tak volného designu, a vytváří ucelené kolekce váz, karaf nebo nápojového skla. Funkcí nesvázané tvůrčí inspirace pak rozpracovává v konvolutech volných objektů, v nichž se zabývá studiem dekoru, povrchových úprav a širokými možnostmi procesu „teplého“ tvarování. Inovativními technikami, kombinováním materiálů a hrdě přiznanou volnou inspirací historismem se snaží svým objektům vtisknout osobitý charakter, za kterým můžeme zřetelně cítit příběh vzniku autorových pozoruhodných plastik.

Výjimečná invence, se kterou Kitzberger rozvíjí tradiční sklářské postupy, je dokladem autorova mimořádného citu pro materiál a intuitivního porozumění jeho podstatě. Výchozím bodem umělcovy práce je řemeslně dokonale zvládnutá technika hutního zpracování skloviny, která tvoří pevný základ budoucích objektů. Tyto surové artefakty pak dále zušlechťuje různými studenými i teplými technikami, jako je broušení, různé typy dekorování nebo strukturování povrchu. K celkové svěžesti jeho práce přispívá významnou měrou také bohatá barevnost použitých materiálů, jež tvoří nedílnou součást Kitzbergerova rukopisu.

Stěžejním tématem a předmětem zájmu je pro Kitzbergera v současné době prozkoumávání možností a aplikování principů entropie, jejímž soustředěným studiem se umělec dlouhodobě zabývá. Touto technikou, kterou můžeme definovat jako do jisté míry „řízenou náhodu“, vytváří duté skleněné objekty kompaktních tvarů, podobné velkým vázám či okrouhlým nádobám. Mnohonásobně opakovaným plněním jediné dřevěné formy žhavou sklovinou tak vzniká uzavřená série objektů, na kterých můžeme zřetelně sledovat postupnou záměrnou destrukci sklářské formy a také jaký má tato degradace dopad  na tvar a strukturu výsledných povrchů plastik. V těchto výlučně hutně zpracovaných objektech pak lze spatřovat nahodilou podobnost odkazující k organickým zákonitostem existujícím v přírodě.

Sebastiana Kitzbergera zajímá sklo nejen jako pouhá materie propůjčující jeho inspiracím formu, ale také jako předmět studia. Cílevědomě prozkoumává široké možnosti jeho zpracování a sleduje, jakým způsobem se jím inovované techniky promítají do vizuálního účinku plastik. Kitzbergerova díla rozehrávají vizuálně bohatou a inspirativní hru v dialogu mezi formální důsledností a entropickým principem nahodilosti. Jsou charakterizována precizním řemeslným zpracováním, které spolu s originálním designem tvoří výjimečně harmonický kontrapunkt a uvádí fenomén českého křišťálového skla do současného uměleckého diskurzu.