Narodil se v roce 1936 a jeho životní příběh je obrazem celé jedné generace. Vyrůstal v dělnickém prostředí, vyučil se soustružníkem, vystudoval strojní inženýrství, pracoval jako pedagog i odborník v praxi. Nikdy se však nenechal uzavřít jen do jednoho světa. Vedle techniky ho celoživotně přitahovala historie, literatura, jazyk a kulturní dění.
Zásadně jej ovlivnil slavista Antonín Satke, s nímž jako mladý muž procházel slezské vesnice a pomáhal zaznamenávat místní nářečí a vyprávění. Tehdy se v něm ještě více upevnila láska ke kraji, k jeho paměti i k řeči.
Široké veřejnosti je však znám především jako dlouholetý propagátor esperanta. Jazyk, který vznikl s ideou porozumění mezi národy, ho provází od mládí. V Opavě založil esperantský klub, léta jej vedl a postupně se zapojil i do mezinárodního hnutí. Účastnil se světových kongresů a v roce 1996 stál u organizace světového setkání v Praze. Esperanto pro něj nikdy nebylo jen jazykem – bylo symbolem respektu a otevřenosti.
Jeho zájmy ale sahají mnohem dál. Věnoval se literatuře, publikoval o díle Petr Bezruč či Karel Hynek Mácha, aktivně se podílel na obnově Matice slezské po roce 1989, působil jako publicista i organizátor. A jako turistický značkař doslova pomáhal vyznačovat cesty druhým – obrazně i skutečně.
