KUPE kulturně-umělecký prostor v Opavě
Kulturně-umělecký
prostor
_místo, kde se
dějí věci.
_sledujte @kupecko na Facebooku
a nic vám neunikne
20_02
čt
18.00
Fotografové a fotografky se představují
První setkání tohoto roku!
Představí se: Karin Petrskovská, Tomáš Hudolin a Antonín Krejčí
_ vstupné dobrovolné
Kontrola rezervace před odesláním
počet osob: 1
jméno a příjmení: 1
potvrzovací e-mail: 1
Antonín Krejčí
První, dětský foťák, jsem dostal od rodičů v pěti letech. Focení mě od té doby doprovází v různých podobách už více než 60 let. Fotím hlavně přírodu, portréty, děti, psy, reportáže. Dnešní focení na digitál tematicky navazuje na moje analogové začátky, kdy jsem prošel několika fotokluby, účastnil se výstav a fotosoutěží. Analogová doba byla „velká jízda“ s nádhernými zážitky! Rád vzpomínám nejen na život ve Fotoklubu Strahov. Měl jsem možnost setkávat se s mnoha fotografy, byla to jedinečná škola fotografická i škola života. A co současnost? Asi před rokem jsem dospěl k potřebě restartovat své focení, zdokonalit se, více fotit, přidat třeba nová témata či oprášit ta stará. I o tom bude moje prezentace …
Tomáš Hudolin
Začátek focení není v mém případě nijak poetický. První zrcadlovku mi nedal dědeček, se slzou v oku, k mým x-tým narozeninám. Dal mi hodně věcí, ale zrcadlovku ne. Je to jednodušší. Dostal jsem kopačky, nudil se, a než abych se litoval, koupil jsem si aparát a nová láska byla na světě. A pořád mě to baví a pořád si to užívám jako na začátku. Někdy mě foťák naštve a pár dní ho nechci vidět. Ale je to jako v každým zdravým vztahu. Hádky čistí hladinu. Už bych ho nedal.
Fotka je pro mě světlo, emoce, moment. Tomu přizpůsobuji všechno. Hledám, čekám. Nejraději pak v mlze. Mlha udělá i běžně obyčejnou scénu neobyčejnou. Klid mi přináší focení krajiny, krav, koňů a architektury. Nesvůj jsem při focení na ulici. Na druhou stranu je to výzva.
Karin Petrskovská
Fotografovat jsem začala zhruba před sedmi lety, kdy jsem na oslovení kamarádky - fotografky - nejprve ze zvědavosti sama zapózovala před objektivem, což mi později vnuklo myšlenku pokusit se o totéž, a to zachycovat neopakovatelné momenty ať už náhodných kolemjdoucích, či sportovní okamžiky, přírodu, rodinné fotografie, ženy ... A u těch jsem nakonec zůstala. Ráda však fotím i takzvaný "život vepsaný ve tváři", svého autistického syna Tadeáše, metalové koncerty ... V době "kovidové" jsem navštěvovala Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor výtvarná fotografie, pod vedením Jiřího Žižky a Kuby Kožiála. První výstavu jsem měla před dvěma lety. Zhruba ve stejnou dobu jsem své fotografie začala zasílat do různých soutěží a časopisů. Loňský rok byl v tomto ohledu k mé práci velice štědrý. Focení se stalo mým únikem z reality, mou vášní. Focení zkrátka miluji.